Vojtěch Kroupa - písničkář a básník

budík

budík

 

budík strašně křičí, nemá slitování

doprostředka snu třeba o milování

vytržen z náruče blažících to snů

překročíš hranice zpět do všedních dnů

 

tohle, když se stane vždycky takhle k ránu

jako kdybys dostal elektrickou ránu

ty tvary postele, ach jaké jsou ladné

bylo to v ní bezvadné

 

budík tě vzbudit musí, to za každou cenu

skáče po pokoji, dělá hroznou scénu

strašně mi nadává, naplácal mě málem

první myšlenka dne patří chlebu se salámem

 

 

první kroky do koupelny opláchnout si líce

no a potom rovnou cestou do lednice

s pomazánkou rybí připravena miska

voda vaří v kuchyni, konvice píská

 

člověk na světlo denní pomalu si zvykne

trocha horkého čaje s citrónem se šikne

pod oknem dav lidí spěchá, tušíš kam

uklidní tě pocit, že vtom nejsi sám

 

že nejsi fit poznáš podle svého hlasu

vstřemhlav vyrazíš tam do vln do nečasu

a v tom strašném spěchu zapomněl si málem

vzít si sebou připravený chleba se salámem

 

 

vlnami nečasu prodíráš se rázně

moc na tebe prší, jsou to teda lázně

však jednou doběhneš a to víš bezpečně

všechno jednou končí, nic netrvá věčně

 

jakou ten čas nad námi má velikou moc

přijde poledne odpoledne večer potom noc

a ty můžeš pusinky všem blízkým dát

dobrou noc a spát